Modely Mini vídáme na silnici čím dál víc. Je to bezpochyby tím, že nabídka značky se stále rozšiřuje a z malého autíčka se postupně stává relativně velký vůz, který si ale dokázal i přesto udržet image roztomilého prcka. Přestože se snaží tvářit, jako by mu právě ulítly včely, pod kapotou má obvykle dost koní na to, aby ujel většině běžných aut. Stejně na tom byl i testovaný Cooper S.

Loni na podzim mu přibyly dvoje dveře, aby si ho mohli koupit i zákazníci, kteří se ani přes svádivý lifestylový look třídveřové verze nedokážou přenést přes fakt, že tašku s notebookem nebo kabelku si musí odkládat na zadní sedadlo poněkud nepohodlně. Stejně totiž budou v autě jezdit sami, nebo maximálně ve dvou. Mini by spolklo i rodinku s menšími dětmi, ale ta nejspíš vážně nebude patřit do cílové skupiny, na niž automobilka touto inovací míří.

Pětidveřové Mini se v nabídce značky objevilo poprvé a je znatelně větší než třídveřová verze. Významné je prodloužení rozvoru, který narostl na 2567 mm, tedy o celých 7,2 cm. Na zadní sedadla se tak skutečně vejde dospělý člověk, i když velmi úzkými dveřmi se nenastupuje zrovna pohodlně a místa tu dvakrát moc není. Na délku má o 161 mm víc než třídveřové Mini a testovaná verze Cooper S (a také verze Cooper SD) je ještě o něco delší než základní motorizace, má totiž o 23 mm na délku navíc.

Pohled zepředu nabídne obraz trochu odlišný od standardního modelu, protože Cooper S má výrazněji tvarovaný nárazník a otvory pro nasávání vzduchu. Z boku se ale nutně projeví menší nesoulad stylového designu původního Mini a přidaných druhých dveří. Silueta totiž dostala trochu moc bachratý vzhled. Vše ale opět vylepší pohled na záď, která má ve výkonnější verzi S zvýrazněný zadní nárazník s velkými otvory pro proudění vzduchu a chromovanou dvojitou koncovku výfuku umístěnou uprostřed. Zadní světlomety jsou stejně jako ty přední neobvykle rozměrné, což má za následek nejen optický klam, že se jedná stále o malé auto, ale Mini má díky tomu stále ten naivně udivený výraz, pro který ho jeho majitelé milují.

Vnitřní prostor přidáním druhých dveří nenarostl nějak závratně a sedadla jsou stále velmi nízko, takže pocit z interiéru se výrazně neliší od třídveřové verze. Středovému panelu stále vévodí obrovský kruhový displej, který mění barvy podle zvoleného jízdního režimu, teploty ve vozu či nastavení multimédií, a pod ním jsou známé stiskací ovladače, které drží retro styl původních modelů. Přístrojový štít je uspořádán ve stejném duchu jako dosavadní modely, tedy s velkým kruhovým tachometrem uprostřed a malým otáčkoměrem po straně. Velmi nezvyklé, ale pro Mini typické uspořádání interiéru se nesnaží o co nejdokonalejší ergonomii, ale především zachovává značnou dávku stylovosti. Sedadla, která se drží tradičního károvaného designu, mají ale znatelná vylepšení – dobré boční vedení a pro pohodlí na delších cestách výsuvné sedáky. Výborné je umístění pedálů a možnosti nastavení volantu, řadicí páka rovněž padne dobře do ruky.

Pod kapotou má tato ostřejší verze dvoulitrový benzínový čtyřválec s výkonem 192 koní a točivým momentem 280 Nm, při overboostu můžete mít k dispozici až 300 Nm. Motor přeplňovaný turbodmychadlem vystřelí Mini z nuly na stovku za 6,9 sekundy, táhne už od nízkých otáček a je dobře sladěn se šestistupňovým manuálem, jehož přesné řazení nemá chybu. Můžete si zvolit ze tří jízdních režimů, Normal, Eco a Sport, jejichž význam snad netřeba vysvětlovat, fakt je ale ten, že při sportovním režimu by vám časem mohl začít vadit intenzivní motokárový zvuk, který konstruktéři ještě počítačově hodně přibarvili. Spotřeba může mít překvapivý rozsah od 7,5 l/100 km při klidné jízdě až po 10 a více litrů když na to pořádně šlápnete. Mini k tomu popravdě řečeno často svádí, a tak brzy zjistíte, že ho nejen svižně proháníte serpentinami, ale máte také chuť zkoušet jeho rychlostní limity, které jsou hodně vysoko – maximálka je na vzrušujících 232 km/h.

Známou bolestí dnešních Mini je příliš tvrdý podvozek, který je sice báječný pro razantní sportovní jízdu, ploužení po městě mu ale dobře nedělá a každé víko od kanálu odnese vaše naražená kostrč. Pětidveřová varianta se zdá být naladěna o něco měkčeji, přejezdy výmolů a děr ale stále znatelně pocítíte. Zbývá nám posouzení dálniční jízdy – tady je samozřejmě jasné, že nebudete mít problémy s předjížděním, směrově je Mini stabilní, a tak jediným drobným nedostatkem je aerodynamický hluk při vyšší rychlosti. K jízdním vlastnostem lze ještě doplnit, že brzdy má Cooper S opravdu moc dobré, a posilovač řízení, i když je nyní elektrický místo hydraulického, vám přece jen nějakou tu zpětnou vazbu dodá.

Mini jde s dobou i v otázce bezpečnosti, a tak kromě výsuvného head-up displeje nabízí také parkovací asistent a zadní parkovací kameru, aktivní tempomat s automatickým brzděním v případě hrozící kolize a další asistenční systémy.

Ceník nabídne tři dieselové a tři benzínové varianty, přičemž základní je Mini One s tříválcovým motorem o výkonu 102 koní za cenu od 488 800 Kč. Testovaná verze Cooper S pak začíná na 652 600 Kč. Velkou roli hrají příplatky, mezi nimiž najdete nejen široké spektrum detailů pro individualizaci exteriéru i interiéru, ale například i adaptivní tlumiče za třináct tisíc nebo hi-fi systém Harman Kardon s 12 reproduktory za příplatek 21 086 Kč.

Testovaný model:

motor:  zážehový čtyřválec 1998 cm3

výkon: 141 kW/192 k při 4700 – 6000 ot./min.

točivý moment:  280 (300 při overboostu) Nm při 1250 – 4750 ot./min.

rozměry:  délka 4005 mm, šířka 1727 mm, výška 1425 mm

rozvor náprav: 2567 mm