Letošní Grand Prix na okruhu Sepang byla devatenáctou a minimálně na nějaký čas i poslední velkou cenou Formule 1 na tamní trati. Pavel Turek, odborník pohybující se dlouhodobě v zákulisí formule 1, který mimo jiné působí aktuálně jako ambasador paliva OMV MaxxMotion, se zaměřil mimo jiné na to, jak se Malajsie vlastně do kalendáře dostala a zda v něm bude, či nebude chybět.
„Na Malajsii mám spoustu rozličných vzpomínek. Jedna z nejsilnějších se pojí hned s hned úvodním závodem na okruhu v Sepangu v roce 1999, kde Mika Häkkinen vybojoval mistrovský titul po diskvalifikaci obou vozů Ferrari za nelegální deflektory. Na verdikt se čekalo až do půlnoci, takže se posléze slavilo až do rána.
V Sepangu jsem na závodech od té doby byl asi patnáctkrát, ale jen těžko se mi hodnotí, zda Grand Prix Malajsie bude, nebo nebude v kalendáři F1 chybět. Profil trati je bezpochyby zajímavý, takže věřím, že pilotům bude její absence vadit. Ale jinak? Do okruhu se neinvestovalo vyjma drobnějších rekonstrukcí skoro nic. To v kombinaci s extrémním podnebím dalo celému areálu pořádně zabrat; a je to na něm znát.
Komplikací byla také doprava do samotného dějiště závodu. První rok se lidé ubytovávali v Kuala Lumpur. Pocit exotična byl sice fajn, ale doprava byla jedním slovem hrozná. Proto se později přešlo na model, kdy prakticky celý kolotoč F1 sídlil v jediném hotelu co nejblíže okruhu. Nebyl tak problém při snídani narazit třeba i na samotného Bernieho Ecclestona.
Rovněž návštěvnost malajsijské Grand Prix byla vyjma prvního a posledního roku vždycky spíše podprůměrná. Oproti MotoGP, které dokázalo tamní fanoušky získat skrze levné vstupenky, se F1 vydala cestou snahy o nalákání diváků z okolních i dalších zemí. S podporou tamní vlády a olejářského gigantu Petronas si to koneckonců mohla dovolit, i když ekonomická a kupní síla chyběla. Kulise to ale dvakrát zrovna nepřidalo.
To však byla typická strategie Bernieho Ecclestona. Právě na případu Malajsie zjistil, že vyjma televizních práv a sponzoringu může dělat i další byznys, a to podepisovat smlouvy s novými destinacemi ve třetích zemích za nemalé sumy. Tedy v zemích, kde neměl motorsport tradici, ale které se z různých důvodů chtěly objevit na radaru – třeba právě kvůli zvýšení turistického ruchu.
Ecclestone navíc tehdy navázal spolupráci (samozřejmě, že opět pro něj finančně výhodou) s návrhářem okruhů Hermannem Tilkem, který se stal jeho dvorním pracovníkem v tomto odvětví. Od té doby se ve formuli 1 prakticky neobjevila trať, která by neprošla schválením ze strany Ecclestona a kterou by nedesignoval právě Tilke. Jmenovat můžeme třeba Bahrajn, Turecko, Čínu, Abú Dhabi…
Teď je tedy kapitola Velké ceny Malajsie u konce. Přestože tamní vláda tvrdí opak, nemyslím si, že Sepang se do F1 někdy vrátí. Noví majitelé neuvažují jako Bernie Ecclestone. Nestačí jim pořádat závod pouze pro hezké televizní obrázky. Chtějí komplexní show. Ideálním příkladem je nedaleký Singapur, který se za deset let etabloval nevídaným způsobem, nabízí akci i mimo trať a prakticky každoročně je vylepšován. Jenže právě v těchto aspektech Malajsie selhala.“
