Doba, kdy byl Defender teréňákem pro drsňáky, kterým nevadí spartánský interiér a hrubší styl jízdy, je nenávratně pryč. Po menší výrobní přestávce se tato terénní ikona vrátila v luxusním provedení a se salónním jízdním komfortem. A jako bonus je v nabídce i prodloužená verze s osmi sedadly. Jak se osvědčil v testu?
Poznáte ho na první pohled, protože je o poznání delší, než jsme u Defenderu zvyklí. Měří skoro 5,4 metru, to je o čtyřicet centimetrů víc, než má verze 110, tedy klasická čtyřdveřová. Zůstal ale na stejném rozvoru a vlastně se jen výrazně prodloužil zadní převis. Silueta je tím pádem trochu zvláštní, v ovládání ani jízdním komfortu se to ale nijak nepříznivě neprojevilo. Nejdřív se ale podívejme na design, který se v plné parádě představil už před několika lety. Auto je sice mnohem oblejší než předchůdce, přesto se tvůrcům podařilo zachovat dojem „hranatosti“, kterou má Defeder už tak nějak zakódovanou v DNA. Přestože se záď protáhla o třetí řadu sedadel, na víku zavazadelníku zůstaly pěkně designované čtvercové světlomety a nechybí ani mohutný obal na rezervní kolo.
Kabina nabízí styl, na který jsme zvyklí spíš u luxusních Range Roverů, zůstává v ní ale něco z původního ducha, v němž dominovaly strohé linie a přísně funkční řešení. Loket už při řízení dávno nemusíte vystrkovat z okénka, prostoru je dostatek pro cestující na předních sedadlech i v druhé řadě. A dá se to říct i o řadě třetí, v níž jsou sice sedačky méně pohodlné, místa pro kolena není moc a také nástup není úplně komfortní, ale dá se tu celkem přijatelně cestovat na krátkou vzdálenost. Menší děti tu nebudou v pohodlí omezeny vůbec. Při využití třetí řady sedadel ovšem nezbývá už moc místa v kufru, vejdou se zavazadla o objemu 389 litrů. Zato při složení třetí řady sedadel do podlahy získáte úctyhodných 1 232 litrů prostoru.
Řidič má k dispozici velmi komfortní pracovní místo, kdy veškeré údaje zobrazuje virtuální přístrojový štít, ovládání má pod palcem, lépe řečeno pod oběma palci na multifunkčním volantu a automatická převodovka se ovládá malou páčkou na středovém panelu. Překvapivě tu zůstaly otočné voliče pro nastavení klimatizace, jinak je ale většina funkcí ovladatelná přes dotykový displej v horní části středové konzoly. A protože má Defender stále podvozek pro terén příjemně vysoko, nechybí tlačítko pro jeho snížení při nastupování.
Spektrum pohonných jednotek je skutečně široké, a tak jsme tentokrát zvolili do testu verzi, která přišla na trh o něco později než základní modely – dieselový pohon s mild-hybridním systémem. Jedná se o třílitrový šestiválec Ingenium, který v testované verzi D300 nabízí výkon 221 kW, tedy 300 koní. Osmimístný Defender je sice pořádný kus, jehož hmotnost přesahuje 2,6 tuny, síla motoru si ale s touto masou hravě poradí. Navíc je šestiválec parádně naladěný a dokonale odhlučněný. Tabulková spotřeba slibuje 8,7 l/100 km v kombinovaném provozu, nám se podařilo jezdit se spotřebou kolem deseti litrů. Vyzkoušet Defender pořádně vymáchat v blátě se v letošním extrémně suchém počasí nepodařilo, jeho terénní schopnosti jsme ale měli možnost prověřit již v minulosti na off-roadovém polygonu. Přes všechen ten luxus a komfort je to pořád auto do těžkého terénu, s nímž se dá vyšplhat do strmého svahu, sjet prudký kopec, projet terénem ve velkém náklonu a brodit do výšky 0,9 metru. K tomu všemu je k dispozici nejen nový inteligentní pohon všech kol, kde všechny parametry nastaví elektronika podle okamžitého stavu trakce a terénu, ale také perfektní systém kamer a senzorů, z nichž se sestaví na displeji obraz okolí a poloha auta v terénu. Za dobrodružstvím se tak nyní můžete vydat bez obav a hned v osmičlenné partě.
Land Rover Defender 130 začíná s cenou na 2 312 247 Kč, testovaný D300 pak stojí nejméně 2 433 683 Kč.
Foto: Romana Černá
