První crash testy s vozy Škoda proběhly pravděpodobně již v roce 1968 v areálu závodu v Mladé Boleslavi, ale oficiální záznamy o tom neexistují. Tehdy se proti zdi rozjela Škoda 1000 MB rychlostí asi 20 km/h. Karburátor byl seřízen tak, aby vůz dosahoval této rychlosti při jízdě na volnoběh.

První zdokumentovaný crash test se uskutečnil v květnu 1972 v Praze-Ruzyni na místě vedle dnešního mezinárodního letiště Václava Havla. Test provedl Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV) v souladu s mezinárodními předpisy EHK OSN (Evropská hospodářská komise OSN). Testovaným vozidlem byl vůz Škoda 100 L. Tehdy nejmodernější model značky  se vyráběl od roku 1969 a vyvážel se i do západní Evropy. Ačkoli v té době ještě nebyla v Československu povinná bezpečnostní homologace, v západoevropských zemích již povinná byla. Testovací plochu si museli pracovníci ÚVMV naplánovat a vybudovat téměř sami. Vyvinuli parní raketu, která zezadu rozpohybovala vozidlo bez řidiče na zkušební dráze. Základem systému byla 300litrová tlaková nádoba s topnými spirálami. Vozidlo a raketu udržovala v požadovaném směru kolejnice, která končila asi 5 m od betonové stěny. V tomto místě byla parní raketa zastavena klínovou brzdou, zatímco vozidlo narazilo do zdi rychlostí asi 50 km/h. Rychlost, jakou raketa poháněla auto, závisela na množství vody a také na hmotnosti vozidla. Průběh crash testu zaznamenala vysokorychlostní kamera s frekvencí 1 000 snímků za sekundu.

Po úspěšné premiéře se v tehdejším Československu začaly crash testy konat pravidelně. Zkušební zařízení v pražské Ruzyni bylo v provozu až do roku 1996. Již v roce 1975 však ÚVMV otevřel v tehdejším areálu českého výrobce užitkových vozidel Avia novou zkušebnu s halou a venkovní padací věží, kde se prováděly nárazové zkoušky pádem z výšky. V tomto testovacím centru se také testovalo příslušenství vozidla, jako jsou bezpečnostní pásy, sedadla a střešní nosiče.