Zipování se používá na místech, kde při souběžné jízdě jeden z pruhů končí. Jeho základem je plynulá jízda bez zastavování. Před snížením počtu jízdních pruhů by měli řidiči zpomalit a vyrovnat rychlost v obou pruzích, radí produktový manažer české Toyoty Václav Zikmund v novém seriálu Etiketa na silnici.

Řidiči v pruhu, který pokračuje, pak začínají dělat mezery tak, aby se před každého z nich mohl zařadit vždy jeden vůz. Tak vzniká metoda zipu. Důležité však je začít dělat mezery včas. Mezery samozřejmě také musí být dostatečně velké. Nejen na velikost samotného vozu, ale i s takovou rezervou, aby do ní řidič mohl pohodlně a plynule zajet a nemusel ještě více brzdit nebo dokonce zastavit.

Zbytečné přejíždění z pruhu do pruhu

Mezi časté chyby, které řidiči při zipování dělají, patří zbytečné přejíždění z pruhu do pruhu, příliš krátká mezera, nebo třeba snaha o zařazení se do průběžného pruhu příliš brzy, dodává Václav Zikmund. Každé zabrzdění se sčítá a může způsobovat kolonu.

Popis je i v zákonu

Zipování pak dokonce i popisuje zákon, a to přesně takto:

„Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“