Naproti tomu zatím nevýrazná je diskuse o vodíkových autech, tedy vozech, které využívají palivové články. Principem je přeměna chemické energie paliva za pomoci okysličovadla na elektrickou energii. Jeho objev je znám už z první poloviny 19. století, na významu však získal až v době kosmických výzkumů, kdy začaly být palivové články používány v kosmických lodích a raketoplánech. V palivovém článku může být různé jak palivo, tak okysličovadlo. Do kyslíko-vodíkových palivových článků jsou sice vkládána velká očekávání, aktuálně ale převažuje snaha nabídnout zákazníkům jiné typy alternativních pohonů. Nevýhodou palivových článků v případě masivnějšího využití je relativně vysoká výrobní cena. Jak je to s bezpečností? Vodík je při smíchání se vzduchem výbušný. Každý výrobce vozu poháněného vodíkovými články se tedy musí soustředit na pevnost, uložení a uzavření těchto nádrží, a ovšem také na detekci případného úniku paliva.
Fiat 500e – retro do města má dojezd 260 km a průměrnou spotřebu 19 kWh/100 km.
