Chrám rychlosti. I takovou přezdívku si za necelých sto let, kdy se po něm pravidelně projíždějí formule, vysloužil italský okruh Autodromo Nazionale Monza. A rozhodně právem. Světoznámá trať prošla za dobu své existence různými úpravami. Na několika částech se zakroutila do riskantních šikan, v jiných místech zakulatila do oblých zatáček. I přesto na 70 % okruhu drží jezdci pedál plynu pevně na podlaze. Své o tom ví stáj Ferrari, která si na italské trati připsala nejvíce výher. Potvrdí svá prvenství také letos?
Velká cena Itálie se právem těší velké sledovanosti a oblibě fanoušků. Okruh měří 5,793 kilometru a piloti po něm proženou své monoposty hned 53krát. Celkově tak ujedou vzdálenost přes 307 kilometrů. Rekordmanem okruhu je brazilský jezdec s italskými kořeny Rubens Barrichello s časem 1:21,046 minuty. Svého triumfu dosáhl ve formuli Ferrari F2004, kterou rozhýbal až na 249,320 km/h.
Letošní závody v Monze jsou jedinečné mimo jiné i tím, že ještě minulý rok nebylo jisté, kde se vlastně pojedou. Je obecně známo, že Italové už od přírody sdílejí smysl pro dramatično a vášeň. Tu dokázali právě v roce 2016, když odkládali podpis smlouvy rozhodující, zda se Velká cena pojede opět v Monze. Fanoušci však nemusí být nervózní, dohoda za odhadovaných 70 milionů euro byla nakonec podepsána a formule tak legitimně vyjedou na milánské trati hned tři roky po sobě.
Jeden z prvních závodů formulí se v Itálii uskutečnil v roce 1921. Velká cena se tehdy jela v lombardské provincii Brescia a piloti závodili na okruhu, který tvořily běžné silnice. S výstavbou specializované trati Autodromo Nazionale Monza začali Italové hned rok poté. Její základní kámen položili domácí hrdinové Vincenzo Lancia a Felice Nazzaro a díky spolupráci 3 500 pracovníků byl projekt hotový za rekordních 110 dní. Italský okruh se řadí k nejstarším tratím, po nichž se v rámci seriálů mistrovství světa monoposty proháněly.
Od svých prvopočátků prošel okruh řadou rekonstrukcí. Trať několikrát změnila svou délku a na různých místech vznikly zákeřné šikany či široké oblouky. Jako nejnebezpečnější je označován pověstný sled zákrut Rettifilo. Aby se pilotům povedlo ostré zatáčky projet bez úhony, brzdí z rychlosti až 300 km/h na pouhých 70 km/h. Druhá série rizikových zákrutů Roggia je k jezdcům milejší, monoposty ji zvládají vytočit v průměrné rychlosti okolo 100 km/h. Nejdůležitější je pak široký oblouk Parabolica, v němž zkušení řidiči krotí své stroje na pouhých 160 km/h. Jen tak se jim totiž lépe povede čistý výjezd a budou mít volné pole v cílové rovince, kde dokáží vyvinout rychlost až 340 km/h.
Na okruhu v Monze vás nečekají jen skřípající brzdy nebo vrčící motory. Světoznámí fanoušci si říkají tifosi a dobře vědí, jak své jezdce pořádně povzbudit. Jejich tribuny poznáte hned na první pohled. Fandové bývají oblečení od hlavy až k patě do červené barvy, aby tak vzdali hold oblíbené stáji Ferrari. Rudý houf sem tam protrhne obrovská stejnobarevná vlajka s černým koněm, kterou tifosi náležitě mávají. Klubu Ferrari široký italský fanklub evidentně prospívá. Stáj s tmavým hřebcem ve znaku na tamější trati drží nejvíce vítězství (19). Poslední dobou se však pilotům v rudých uniformách na jednom z nejrychlejších okruhů Velké ceny moc nedaří. Zvládnou porazit stáj Red Bull, která v Itálii triumfovala posledně? Souboj monopostů můžete sledovat v televizi již tuto neděli.
