Skoro padesát let dře v horku i mrazu. Plahočí se po horách a v písku, prodírá se houštím a drží balanc na sněhu. Nakládají mu, co jen uveze a ještě za ním připřáhnou přívěs. A přitom se dokáže hodit do gala tak, že na něm můžete oči nechat. Seznamte se – Hilux.

Mluví se o něm jako o nestorovi mezi velkými pick-upy. Svůj životní cyklus před nedávnem zahájila už jeho osmá generace a přitom těch sedmi předchozích se prodalo už osmnáct milionů. Snad by se mohlo zdát, že ve středoevropské krajině, kde sníh napadne na pár dnů v roce a pořádnou horu aby pohledal, bude takový gigant působit na silnici jako slon v porcelánu, ale v poslední době se o robustní pick-upy zajímají i zákazníci, kteří s ním skoro nikam jinam než na asfalt nepojedou. Nejde jim ani tak o to, že musí šplhat s autem po sjezdovce, jako o fakt, že by mohli, kdyby chtěli.

A to platí pro nový model stejně jako dřív. V tomto směru Hilux ze svých schopností neslevil ani o píď, přestože na první pohled je teď nazdobený jako na módní přehlídku. Čtyři řady masivních chromových lišt přední mřížky nad robustním nárazníkem se zvednutým ochranným krytem a široká kapota jsou stejně atraktivní jako zpětná zrcátka se stříbřitými kryty. Ta největší paráda ale teprve přijde – široké nástupní prahy, mimochodem i hodně praktické, k tomu mohutný chromovaný trubkový rám za kabinou a nablýskaný zadní nárazník. Na designu Toyota hodně zapracovala – Hilux má přitažlivé tvary (nakolik se to dá o velkém náklaďáku říct), kabina má zase díky tmavým sloupkům opticky odlehčené proporce.

Dříče ale dělá z Hiluxu něco jiného – ještě pevnější rámový podvozek, větší výztuhy ložných ploch a pohon všech kol, který ho vytáhne z každého terénu. Změny se u nového modelu masivně projevily v kabině. Interiér je hodně vylepšený, a ani moc nepřipomíná užitkový vůz, jako spíš osobní auto. Zvětšené sedačky jsou pohodlnější, sedí se o centimetr výš než u předchozího modelu a rozsah výškového seřízení se zvětšil o 1,5 cm. Dlouhý sedák má výrazné polstrování, boční vedení teď poskytuje lepší oporu v zatáčkách. Zadní sedadla jsou také prostorná, místa je dost pro kolena, hlavu i lokty. Zavazadla musíte srovnat na ložnou plochu, která je u nového modelu také větší, konkrétně o 101 mm na šířku. Pokud máte nákladovou plochu zakrytou a uzamykatelnou, není problém tam naskládat nejen kufry pro celou rodinu (nebo partu kamarádů), ale také nějaké to sportovní náčiní.

Na palubní desce zabírá hodně místa na první pohled snad až moc velký barevný monitor (úhlopříčku má 7 palců), zato ale oceníte klasické kulaté přístroje v kapličce s informativním displejem mezi nimi. Volant má silný věnec, který se dobře drží, je obšitý kůží a třetí rameno tvoří dvojitá vidlice. Na volantu nechybí tlačítka k ovládání rádia nebo infotainmentu, zkrátka vše, jako v normálním osobáku. I když se musíte naučit projíždět zatáčky pěkně doširoka, jinak se s ovládáním tohoto rozměrného pick-upu rychle spřátelíte. Nebudete ani moc vnímat, že nesedíte v žádné limuzíně. U Toyoty si pohráli s těsněním, vylepšili zvukovou izolaci v kabině. Dosáhli i většího utlumení vibrací, což je zásluhou expanzní pěny v těsnění dveří a mimo jiné u motoru i výměny převodového mechanismu za řetězový, takže se snížilo chvění na neutrálu.

Výběr pohonné jednotky je snadný – k dispozici je jediný dieselový motor o objemu 2,4 l, čtyřválec s výkonem 150 koní. Je v nabídce i se šestistupňovým manuálem, ale pro vůz této velikosti a stylu lépe sedí šestistupňový automat, který jsme měli i my v testovaném exempláři. Je zřejmé, že 150 koní pod kapotou vás bude nutit spíš k rozvážnější jízdě, ale při testování překvapil dobrý tah motoru i při stoupání do táhlého kopce, byť s nenaloženou korbou. Při předjíždění ale budete potřebovat víc času, i k zabrzdění při jízdě z kopce se připravte na nutnou delší dráhu. Během testu jsme zaznamenali spotřebu 9,2 l/100, kombinovaná spotřeba se uvádí 7,8 litrů.

Nový Hilux má tužší žebřinový rám s posílenými podélnými i příčnými nosníky, spojení karoserie s podvozkem je díky použití vysokopevnostní oceli tužší. Listové pružiny jsou delší, byly upraveny i tlumiče. Nové zavěšení kol umožňuje větší křížení náprav, což se pozitivně projeví při překonávání kamenitých povrchů. Pohon všech kol je možno přepínat a při zvoleném režimu 4×2 se automaticky odpojuje diferenciál přední nápravy, mezi režimy je možno přepínat i za jízdy do rychlosti 50 km/h, spínače najdete na středové konzole. Nekompromisní terénní schopnosti jsme vyzkoušeli během mezinárodní prezentace, redakční test prověřil jízdu po asfaltu. Na silnici je Hilux překvapivě svižný, dost komfortní a ani s prázdnou ložnou plochou nějak výrazně neposkakuje, což bývá bolestí těchto pick-upů. Z míry ho vyvede máloco, snad jen roleta na D jedničce, kde se skákání neubrání.

Toyota Hilux je k mání už od ceny 675 180 korun za Single Cab s pohonem 4×2, ale pro „civilní“ využití, tedy zákazníky, kteří se chtějí autem spíš pochlubit než je dřít z kůže, bude obvyklejší volbou Double Cab, který jsme měli i my v testu. Jeho cena začíná na 825 220 Kč.

Testovaný model:

motor:  vznětový čtyřválec 2393 cm³

celkový výkon: 110 kW/150 k při 3400 ot./min.

točivý moment:  400 Nm při 1600 – 2000 ot./min.

rozměry:  délka 5330 mm, šířka 1855 mm, výška 1815 mm

rozvor náprav: 3085 mm