Výměna obvykle začíná výběrem vhodných svítidel pro daný automobil. I když je na trhu dostupných mnoho typů, jejich označení má logický systém. Všechna jsou označená písmenem D (z angl. discharge – výboj). Číslo označuje nejenom typ, ale také zda má svítidlo roznětku zabudovanou (liché číslo) nebo potřebuje samostatnou (sudé číslo). Na druhé straně, označení S a R poukazují na určení pro čočkové (S) a reflexní světlomety (R). Tato označení jsou velmi důležitá, protože tvary pouzder svítidel jsou si natolik podobné, že se často stává, že se do světlometů vkládají silou nevhodná svítidla. Tedy např. D1S znamená, že svítidlo má zabudovanou roznětku (což je vidět kvůli robustnější základně) a je určeno pro čočkové světlomety.

Pokud daný model disponuje „bi-xenony“, neznamená to, že budete k výměně potřebovat čtyři svítidla – zkrátka potkávací i silniční světla využívají jednoho světelného zdroje (xenonového svítidla) s pohyblivou clonou. Abyste se vyhnuli problému volby správného svítidla, vyplatí se využít katalogu – vyhledávač umožní rychle najít požadovaný produkt.

Navzdory obecně rozšířenému mínění ohledně „vysokého napětí“ k napájení xenonových svítidel (25-30 kV při zapalování a 85 V k udržení elektrického oblouku), je jejich výměna bezpečná a nevyžaduje odpojení akumulátoru vozidla. Postačí vypnout zapalování a vyjmout klíček ze spínací skřínky. Přístup ke svítidlům může být trochu složitější než v případě halogenových světlometů a často vyžaduje použití nářadí (například klíče typu torx). Vyplatí se prostudovat si, jaký je postup výměny v návodu k obsluze automobilu nebo v databázi softwaru servisu, abyste si ušetřili práci s nepotřebným odmontováním nárazníku. „Za žádných okolností se nedotýkejte prsty skleněné baňky svítidla, protože zamaštění skla může zkrátit životnost lampy. Abyste zabránili této situaci, v balení svítidel najdete speciální krabičku umožňující bezpečné vyjmutí svítidla,“ radí Tarek Hamed, marketingový manažer pro Střední Evropu společnosti Lumileds.